Dialóg

23. júla 2019, Anton Pižurný, Nezaradené

🌓 D I A L Ó G

Ty vieš, Jiří Rybišár,
že Boh si vyberá svoju daň
za dar, ktorý si dostal
a pre teba je písanie
ako dýchanie,
inak by si
možno zahynul.

Ty vieš,
že poézia
nie je ani neviestka,
ani veľkomožná pani,
ale obyčajná ženská,
ktorá však dokáže robiť zázraky
o akých sa nám ani nesnilo.

Ty vieš,
že Cháron si už
pomaly mädlí ruky
aj na nás a teší sa,
lebo tuší, že náš obolus
ktorý mu dáme,
vyberieme
spod vlastného jazyka.

.:.
(c) Anton Pižurný
.:.

také já, Tony
blížím se k velkým dveřím
jak jsi to napsal v Hledačích
a jsem připravený zaťukat
doufám, že tam bude otec
bude mít bílý oblek
ten mu slušel, byl jižní typ
bílá barva, jako je obloha

maminka bude mít
fialové, letní šaty
ve kterých se líbila
maminka ráda nosila krásu
přichází ke mně
klíčník a má velký klíč
pan Rybišár a paní Rybišárová
vzkazují, že ještě máte čas

oni jsou na poradě
s hodnými anděly
a ta ještě potrvá
a ta ještě potrvá

.:.
(c) Jiří Rybišár