Dal jsem si včera po běhání a vířivce ještě saunu. uvnitř dva zpocení špekatí halasní plešouni. býčí šíje, chlupaté hrudi, namakané paže, brunátné obličeje, břicha jak sudy. přesně ty typy, co ve fitku vždycky najdete v koutě s činkami a železem, kde vzpírají nesmyslné tuny a vzájemně si chválí pokroky ve vývinu bicepsů a tricepsů. jsou-li sami, zatahují břicha a pozorují zálibně svou muskulaturu v zrcadlech… no takže jsem vešel, zahučel na pozdrav, reakce žádná, usedl jsem do protějšího rohu, zavřel oči a marně se snažil neposlouchat jejich silácké řeči.
Po chvilce skleněnými dveřmi dovnitř vplula černoška, s krásným francouzským ráčkováním pozdravila “bonjour”, sundala ze sebe osušku a rozprostřela se na nejvyšší lavici. neuplynulo ale ani pět minut a horkem zmožená se přesunula o lavici níž s nějakým komentářem, z něhož jsem díky své jazykové neznalosti identifikoval pouze známé francouzské “…merde…”. pivně jednoduchá konverzace holohlavců nabrala nový směr “jaktože se ta černá svině tak potí, dyž je z afriky… tyvole na to by snad měla bejt zvyklá… tyvole sem někde čet, že se prej negři nepotěj… podívej na tu černou tlamu, jak z ní chčije… atyvole jak je možný, že nepotí asfalt, dyž je tak černá”.
Otevřel jsem oči a zasáhnul do toho hovadství “volové, z vás přece taky teče pot a podle vaší logiky bych měl spíš čekat sádlo se škvarkama”… no, nemělo to tu dohru, kterou byste mi někteří přáli a kterou bych asi za drzost zasahovat do cizích hovorů zasloužil. byli jen tupí, nikoliv agresívní a po chvíli potírnu bez zabučení opustili. to ale není ten důležitý konec příběhu. černoška taky dlouho vedru sauny neodolávala, zahalila černá ňadra zpět do bílé osušky a zvedla se zanedlouho po nich. ve dveřích se rozloučila s téměř pražským akcentem:
– „Nashledanou… a děkuju”
.:.
Jiří Straka
Praha
Celá debata | RSS tejto debaty